Historie země Srbsko

Srbský stát vznikl spojením dvou historicky významných území – vnitrozemskou oblastí Raškou a přímořskoou Dukljou (Zetou). Právě proces vytváření srbského státu byl nesmírně komplikovaný již v dobách středověku. Po staletí zde docházelo k mocenským tlakům ze strany sousedního Bulharska, Uher a Byzantské říše a také některých dalších evropských a dokonce asijských států. To se zákonitě muselo podepsat nejen na historickém vývoji země, ale především na kultuře a náboženském smýšlení. Struktura obyvatel a různých společenských zvyklostí byla velmi různorodá, dalo by se říci, že Srbsko bylo dokonce největší směsicí všech možných kultur v celé Evropě. To se pochopitelně odrazilo na výchově dalších generací a částečně tento jev přetrval do dnešní doby.

V průběhu 6. století tuto oblast osídlili Slované  (Srbové) a pod silným vlivem Východořímské říše zde působila pravoslavná víra. V 10. století zaznamenáváme vznik království Raška a za vlády cara Dušana Velikého většinu Balkánského poloostrova ovládali Srbové. V roce 1389 se odehrála krvavá bitva na Kosově poli a Srbsko postupně ovládala Osmanská říše.

Srbsko získalo samostatnost teprve v roce 1878 po řadě neúspěšných povstání a v roce 1912 bylo účastníkem vojenského konfliktu s Bulharskem a Řeckem. Srbská armáda porazila tureckou armádu v bitvě u Kurmanova a Srbsko rozšířilo své území o velkou část Kosova a Makedonie. Napětí mezi znesvářenými válčícími stranami byly počátečním bodem první světové války. V roce 1914 byl v Sarajevu proveden srbskými ultranacionalisty atentát na následníka trůnu Františka Ferdinanda dEste a Rakousko-Uhersko vyhlásilo Srbsku válku. Nešťastným atentátem bylo Srbsko uvrženo do nezáviděníhodné situace. I přes odsouzení atentátu ze strany Srbských menšin žijících na území Rakouska-Uherska byla válka nevyhnutelná. Srbská armáda po velkých ztrátách sice zpočátku odrazila nápor rakousko-uherské armády, ale později zabrali Bulhaři většinu území Makedonie a severní část země byla stále okupována Rakousko-Uherskem. Bulhaři postupovali jako barbarský národ a na zabraném území likvidovali dokumenty, knihy v srbštině, bulharština se zde stala úředním jazykem ve školách a na úřadech. Teprve ke konci války v roce 1918 srbská armáda s jejími spojenci zvítězila a po skončení války bylo Srbsko součástí spojenectví států Srbů, Slovinců a Chorvatů. 

Nazývalo se Království SHS a zabíralo skoro polovinu Balkánského poloostrova. Spojenectví jihoslovanských národů chtělo sjednotit zemi po vzoru Itálie nebo Německa, ale především v Makedonii vznikl problém – většina Makedonců se hlásila k bulharské národnosti a Srbové se snažili násilně Makedonii srbizovat. Problémy probíhaly i s Albánci na území Kosova, s Bosňáky v Bosně a Hercegovině a nedobrý vztah vedla země s Bulharskem v trvajícím sporu o Makedonii a s Maďarskem o Vojvodinu.

V průběhu druhé světové války byla spojenecká královská vojska poražena německými fašisty, Chorvatsko se přiklonilo na stranu Německa a v Srbsku probíhaly kruté boje s odbojáři, které vedl Draža Mihajlovič a s komunistickými odbojáři v čele s Josipem Brozem Titem. Relativně klidné období zaznamenala země v poválečném období, kdy byla součástí Jugoslávie. Po rozpadu Jugoslávie v roce 1990 se v celé bývalé Jugoslávii rozhořela nebývale krutá občanská válka. Odtrhlo se postupně Slovinsko, Chorvatsko, Republika Makedonie a Bosna a Hercegovina. Srbsko a Černá Hora setrvaly ve společné federaci s názvem Svazová republika Jugoslávie. OSN uznala tuto nově vzniklou federaci a v roce 2002 byl název státu změněn na Státní společenství Srbsko a Černá Hora. O čtyři roky později následovalo referendum, ve kterém voliči rozhodli těsnou většinou o odtržení obou zemí a vzniku nezávislého Srbska v roce 2006. O rok později Srbsko vstoupilo do Středoevropské zóny volného obchodu. Od 1. Března 2012 je Srbsko kandidátem na členství v Evropské unii, ale stále pokračují spory o odtržení Kosova a jeho uznání samostatným státem.